Po obci se bohužel stále toulají psi, které jejich "páníčci" nejsou schopni pohlídat. Proto je možné po obci potkat tu zlatého retrívra, německého ovčáka nebo rezavého křížence s rysy vlčáka či jiného "oříška". Všichni mají jedno společné. A tím je nezodpovědný majitel, náš spoluobčan, který vůbec není tolerantní k nám všem. Je jen štěstí, že se ještě někomu něco vážného nestalo.
Ale já bych se chtěl s Vámi podělit o jiný příběh. Před vánočními svátky se v naší obci objevil krásný pes staroanglické rasy Bígl. Podle předběžných informací k nám zavítal z Uhřic, kde se také krátkou dobu pohyboval. Tito psi byli chování pro lov zvěře ve smečce a jsou schopni běžet za kořistí i několik desítek kilometrů.
Pejsek si získal svou přítulností a krásným pohledem mnoho obdivovatelů. Bylo vidět, že o něho bylo u předchozího majitele dobře postaráno (ostříhané drápky, hebkou sametovou srst). Již od prvního pohledu bylo vidět, že se jednalo o čistokrevného pejska. A co teď na obci s ním. Postupně se ho ujalo několik dobrých lidí v Cetkovicích jako paní Františka Jurdičová, pan Kopřiva, od kterého jsem ho den před Silvestrem odvedl. Umístili jsme ho v přístřešku na obci. Obeslal jsem všechny blízké starosty s žádosti o vyhlášení nálezu v jejich rozhlasech. Zveřejnil jsem také foto na internetu a na speciální server pro psy. Zde všude jsem zanechal své telefonní číslo. Některých občanů mu ho bylo líto a měli strach, co s ním udělá Silvestrovské veselí (petardy) a tak si ho k sobě vzala paní Blanka Janková.
Jaké bylo moje překvapení, když mi v neděli 1. ledna ráno zavolala paní až z Petrova u Strážnice (okres Hodonín) a celá šťastná mi sdělovala, že se pravděpodobně jedná o jejich pejska. Samozřejmě člověk je v jádru nedůvěřivý tvor. Ona mi však jmenovala speciální obrazce nad ocasem (bílý pruh) a stará zranění na nožičce psa. Po prohlídce vše nasvědčovalo, že je to opravdu jejich ztracený Nik, který jim utekl 5. prosince. Paní si ihned odpoledne na Nový rok přijela pro svého pejska a popisovala, že je to hrozný tulák, který jim dokonce ujel v autobuse do sousední obce. Také prozradila, že největší radost z nalezení Nika bude mít její malý syn. Samozřejmě u sebe měla pro identifikaci i foto. Je jen škoda, že neumí pejsek mluvit, protože by nás všechny zajímalo, jak překonal vzdálenost 120 km od svého bydliště. Tím se tento příběh jeví jako neuvěřitelný.
Proč o tomto vůbec píši? Snad abych vám popsal tuto příhodu vánočních svátků. A také proto, že největší vánoční dárek nemusí být vždy jen "nějaká věc", ale i krásné shledání se svým miláčky či přáteli.
Nakonec jsem velmi rád, že jsou mezi námi lidé, kterým není lhostejné okolí, ve kterém žijí (přestože se jednalo "jen" psa).
Petr Horák
PS: V pátek 6.1.2012 nám majitelka zaslala poděkování. Píše v něm, že 1.1.2012 bude datem, kdy se pro ně Nik podruhé narodil. Dále konstatovala, že z únavy prospal celé dva dny.
