MATYÁŠ MORAVSKÝ

MATYÁŠ MORAVSKÝ

MATYÁŠ MORAVSKÝ, známý též jako Matheus de Moraviae Diecesis Olumucensis svým významem přerostl i hranice naší republiky. Stal se totiž průkopníkem knihtisku v Itálii. I když patřil mezi nejvýznamnější mistry tohoto umění v Evropě, víme o jeho životě velmi málo.

Kdy přesně se v Cetkovicích narodil, není známo. Nevíme také nic bližšího o důvodech, které ho vedly k obchodu z rodné Moravy, ani o tom, jaké školy absolvoval. Zdá se, že za hranicemi vlasti prošel zcela určitě jednou, možná i několika kaligrafickými školami. Poněkud lépe jsme na tom s dalšími informacemi. V druhé polovině 15. století se objevuje v Anglii, kde působí jako kaligraf v Oxfordu. Jeho pobyt zde je doložen rukopisem pocházejícím z let 1455 až 1456. Jeho obsahem je opis komentářů k biblickým textům. Je uložen v Bodleiamské knihovně v Oxfordu, kam se dostal v roce 1952 pravděpodobně z nějaké soukromé sbírky. Zdá se, že byl vyhotoven pro rochesterského děkana a yorkského a wellského kanovníka Richarda Browna, který si od Matyáše nechal opsat i jiné komentáře k biblickým textům. Rukopis má 827 stran, ke kterým je připojen účet za psaní, pergamen, vazbu a iluminování. Mikrofilm vzácného rukopisu se nachází v olomoucké Univerzitní knihovně, která jej získala v roce 1959.

Poté Matyášovy stopy opět mizí v temnotách. Až v roce 1474 se s ním znovu setkáváme v italském Janově, kde vydává společně s Michaelem z Mnichova (de Monaco) knihu Nicolaus de Ausmo Supplementum Sumae Pisanellae. V tomto městě se mu však zřejmě příliš nedařilo, a proto přijal nabídku učeného mnicha řádu cisterciánů Biagia Romera dlícího právě v tomto severoitalském přístavu, aby se s celou tiskárnou přestěhoval do Neapole. Zde zahajuje v roce 1475 svou tiskařskou činnost vydáním spisu neapolského rodáka Giuniana Maia "De priscorum proprietate verborum". Téhož roku vydává společně s Biagiem Romerem ještě výtah ze Seneky a roku 1476 spolu s Giunianem Maiem bibli. Jeho tiskařskými pomocníky zde tehdy asi byli Meingard Ungut a Stanislav Polonus, kteří po zastavení Matyášovy tiskárny tiskli v Seville týmiž typy písma jako Matyáš na konci svého působení. Ve spolupráci s dalšími dvěmi neapolskými humanisty - Giovanni Marcem da Parma a Pietrem Molinou - vydává v roce 1476 ještě Plinia a roku 1480 Cicerona. Sláva Matyášových tisků byla ohromná a neapolský dvůr jeho snažení podporoval i udílením rozličných výsad a privilegií. Jako příklad můžeme uvést privilegium neapolského dvora z 22. srpna 1489, podle kterého nikdo nemohl na neapolské půdě tisknout znovu Caracciolovo dílo Sermones de laubidus sanctorum a zahraniční vydání se tam mohla prodávat teprve poté, až Matyáš své tisky rozprodal. S žádostmi o tištění liturgických knih přicházely řády dominikánů i celestiánů a tisk breviáře diecése valencijské mu svěřovali i katalánští knihkupci, ačkoliv v té době byl ve Španělsku již dostatek tiskáren. V roce 1489 vycházejí další tři tisky, mezi nimi i Sermones de laudibus sanctorum od Roberta Caracciola, jež byly vydány v dvoutisícovém nákladu.

Vedle humanistických tisků však byly hlavním předmětem Matyášovy tiskařské činnosti především spisy teologické a liturgické. Všechny vynikaly nádhernou úpravou a krásným písmem. S výjimkou jediného (astrologického) díla z roku 1485, jež bylo psáno vlašsky, byly všechny ostatní tisky psány latinsky. Jak uvádí Dr. Zdeněk Tobolka v publikaci Dějiny českého knihtisku, bylo jich nejméně 35. Matyáš Moravský byl také prvním neapolským tiskařem, který užil ve svých tiscích signatur a který zavedl malý šesnácterkový příruční formát určený pro modlitby. Tiskl dvojbarevně (černě a červeně) a některé práce vyzdobil mimo to krásnými dřevoryty, z nichž vynikají dřevoryty ke Catonovým Distichám. Poslední známý tisk pochází z 10. února 1492. Konec Matyášova života je zahalen rouškou tajemství.

Matyáš Moravský byl významným humanistou své doby spolupracujícím a stýkajícím se s významnými neapolskými učenci a politiky, mezi něž patřil již citovaný Biagio Romero, Giuniano Maio, žák knihtiskařské dílny Sixta Riessingera, působící v letech 1471 až 1479 v Neapoli a pak od roku 1481 do roku 1483 v Římě, dále Paride del Pozo, frater Antonuccio da Sulmona, Bernardino Siculo a také přátelé krále Ferdinanda II. Giovanni Marco da Parma Cinicon a Pietro Molina.
 

Co je KALIGRAFIE?