Knihovna

Knihovna

 Součástí bohatého kulturního života lidí ve městech i na venkově byla ve chvílích volna četba. I v současné době, kdy nás stále více a více zahlcuje nepřeberné množství informací šířících se z nejrůznějších sdělovacích prostředků, má aktivní odpočinek s hezkou a poutavou knížkou stále své kouzlo a přitažlivost. Významnou úlohu v tomto směru hrají městské a venkovské knihovny, které mají ve svých fondech nepřeberné množství knih různých žánrů a uměleckých směrů. Ani Cetkovice nejsou v tomto směru výjimkou. Vznik zdejší knihovny spadá do roku 1924, kdy byla ve vesnici založena Veřejná knihovna. Do vínku dostala starší skříň umístěnou v obecní kanceláři na tzv. staré radnici a prvních dvacet knih, které darovalo ministerstvo zemědělství. Dočasně k nim byl přičleněn také knihovní fond Národní jednoty zřízený v obci před první světovou válkou, i když samotná Národní jednota zde nikdy založena nebyla. Díky dotacím zemského a cetkovického obecního úřadu a díky darům některých místních spolků počet knih postupně vzrůstal a v roce 1927, kdy knihovní fond Národní jednoty převzal Sokol, který zřídil v hostinci čp. 62 vlastní čítárnu již měla knihovna 122 svazků. Z nich bylo 89 knih zábavných a 33 naučných. V tomto roce byla jmenována také první knihovní rada, jejímiž členy se stali: učitel Josef Kincl - předseda, prvním knihovníkem byl učitel Vladislav Šťastný, jednatelem rolník František Kubín z čp. 17, pokladníkem Alois Barák z čp. 30 a členem rady rolník Josef Barák z čp. 24. Podle knihovního zákona měla obec přispívat ročně na provoz knihovny Částkou 400 Kč, což v prvních letech její existence důsledně dodržovala. Po přeložení učitele Vladislava Šťastného do Borotína se ujal knihovnické funkce František Kubín z čp. 17, který ji poté zastával do roku 1940, kdy vzhledem ke složité vnitropolitické situaci knihovna vpodstatě přestala plnit svůj úkol, protože většina svazků se ocitla na seznamu zakázané Četby. Část knih byla odvezena na okresní úřad, část byla uschována v domácnostech čtenářů. K opětovnému zahájení knihovnické činnosti došlo znovu po osvobození v roce 1945. Z původních 306 knih, které vlastnila cetkovická Lidová knihovna v roce 1938, se jich však sešla v poválečném období je slabá nadpoloviční většina (celkem 167), a proto bylo třeba získat potřebné finanční prostředky k obnovení knihovního fondu. To se podařilo díky spojení všech místních spolků v ochotnickém divadle, které secvičilo divadelní představení Vesnický zrádce. Z peněz získaných za vstupné byly nakoupeny nové knihy. Knihovníkem se stal Emil Sic z čp. 61, novým předsedou Knihovní rady byl jmenován František Kubín z čp. 17. V roce 1948, tedy za necelé tři roky, již měla knihovna 570 svazků a 57 stálých Čtenářů. V roce 1953 došlo k přestěhování knihovny do volné výměnkářské světniČky v domku čp. 2, kde poté setrvala do roku 1957, kdy došlo k dalšímu stěhování do budovy zrušeného obchodu na čp. 20.

Půjčování knih se ujala zpočátku Marie Kubínová z čp. 64, v roce 1956 převzala vedení knihovny Zdena Kubínová z čp. 20 a v roce 1958 Eva Zdražilová. Počátkem šedesátých let (v roce 1960) měla knihovna 870 svazků a 63 stálých čtenářů, kteří si za rok půjčili 1230 knih. Velmi úspěšný byl pro cetkovickou knihovnu zejména rok 1969, kdy byla vyhodnocena jako vzorná knihovna v rámci celého blanenského okresu. Vedle vlastní výpůjční služby se totiž celoročně věnovala práci s mládeží, obstarávala donášku knih starým občanům, pořádala literární pásma k významným výročím a besedy o spisovatelích. Spolu s tím, jak se stěhovala úřadovna MNV, stěhovala se i knihovna. Nejdříve do domku čp. 54, v roce 1962 do domku čp. 168, aby posléze natrvalo zakotvila v dnešních prostorách.

Použitá literatura:
Cetkovice včera a dnes, Dagmar Skryjová