Zabijačka odjakživa patří k vesnickému koloritu. Na internetu najdete zajímavou definici: „Zabijačka je událost, při níž dojde k zabití (porážce) doma chovaných vepřů svépomocí, popřípadě za účasti řezníka, následnému rozporcování těla a zpracování získaného masa do domácích zásob před nadcházející zimou. Kromě této samozásobitelské role je nepřímým smyslem zabijačky také její společenský přesah, protože bývá značně náročná na technické (kuchyňské) zázemí i na počet spolupracovníků, takže v době zabijačky se ke členům domácnosti připojuje i širší příbuzenstvo, sousedé apod., vykonávající pomocné práce“. Tato definice se může zdát úsměvná, přesto i v současné době má svůj význam. A jelikož se nemůže prasátko veřejně zabíjet, vznikly Obecní zabijačkové hody, které i letos v sobotu 15. února 2020 pořádal Kulturní, školský a sportovní výbor při ZO. I u těchto hodů můžeme z definice vybrat části, které se na tuto akci hodí - zabijačka je náročná na technické zázemí a na počet spolupracovníků, je to setkání sousedů a má společenský přesah.
Stejně jako v předchozích letech výroba samotných zabíjačkových produktů začala již ve středu a trvala až do pozdních pátečních večerních hodin. Ve středu se loupala a krájela cibule, připravovaly rohlíky a škvařilo sádlo. Další den byl ve znamení vaření masa a výroby tlačenky (někde se jí také říká presbuřt). V pátek pak přišla na řadu výroba jelítek a jitrnic. Výrobky se musely ještě tepelně opracovat (uvařit), což se dělo někdy až do 22 hodin. Muselo se to stihnout tak, aby v sobotu bylo vše připraveno.
Letošní sobotní prodej byl posunut už na dvanáctou hodinu, a tak bylo nutné maso v kotlích vařit už od 9 hodin. Ve 12 hodin se otevřela okénka na prodej, před kterými se během okamžiku udělala fronta. Mezi koupěchtivými zájemci nechyběli i lidé z blízkého okolí. V kotlích se vařilo maso, ovar, ledvinky, srdce či játra, které servíroval Petr Horák na talířky nebo do přinesených nádob. V dalším kotli se vařila tmavá polévka (prdelačka), kterou tentokráte ochucoval Petr Horák a Radek Najer, který s Ladislavem Čapkou vydával bílou i tmavou polévku. O prdelačku byl tak velký zájem, že jí musel být uvařen další kotel. Hlavním porcovačem masa do kotlů pak byl Josef Čapka.
V domečku pak tlačenku, jitrnice, jelítka, paštiku, sádlo či škvarky prodávali Tomáš Grepl, Svatava Čapková, Marcela Najerová a Drahomíra Vašíčková.
V předsálí kulturního domu bylo pro hladové a žíznivé připraveno posezení, kde se o obsluhu starali David Letfus, Valentin Cojocaru, Katka Přikrylová a Blanka Janková. Ti nepodávali jen pití v podobě točeného piva, svařeného vína či grogu, ale i teplou bílou i tmavou polévku. Opět nechyběla malá tombola, kde k hlavním cenám patřila elektrická řetězová pila či osobní váha.
Veškeré maso pocházelo z regionálních chovů jatek Bořitova.
Na závěr je třeba hlavně poděkovat všem, kteří se podíleli na přípravě a průběhu akce. Celou akci měl na starosti Martin Čapka, který vše koordinoval, odpracoval a strávil tím spoustu času. Patří mu velký dík. Ve výčtu osob nesmíme zapomenout i na ty, kteří se podíleli na výrobě – Lenku Vybralovou, Dagmar Partyšovou, Mirka Sychru a našeho topiče Filipa Najera. Velké poděkování za výpomoc pak patří Pavlu Tichavskému ze Světlé, který pomohl zajistit suroviny k výrobě a vydatně vedl samotnou výrobu zabijačkových dobrot. Doufáme, že všem chutnalo!
Petr Horák
