#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Prof. RNDr. ANTONÍN VAŠÍČEK, DrSc.


 

Prof. RNDr. ANTONÍN VAŠÍČEK, DrSc. Narodil se v Cetkovicích v roce 1903 na čp. 74 jako páté dítě v rodině malého zemědělce. Studoval na gymnáziu v Boskovicích a pak na přírodovědeké fakultě MU v Brně. Po absolvování působil jako asistent profesora Velíška na VUT. Zde se také v roce 1935 habilitoval. Těžká sociální situace, v níž byli tehdy téměř všichni asistenti vysokých škol ho donutila, aby jako docent fyziky odešel vyučovat na klasické gymnázium v Brně. Zde působil i za války. Krátce po osvobození, v roce 1947 byl jmenován vysokoškolským profesorem fyziky na VUT v Brně. V roce 1952 pak přešel na přírodovědeckou fakultu MU v Brně, kde působil až do své smrti. Během svého působení na brněnské univerzitě vykonával řadu akademických funkcí, byl proděkanem a zastupujícím prorektorem, kromě toho byl členem vědeckých rad řady brněnských vysokých škol i ústavů.

Svůj zájem soustředil na optiku tenkých vrstev a v tomto vědním oboru byl dlouhá léta jediným badatelem v tehdejším Československu. Jeho rozsáhlé znalosti a vědomosti mu spolu s nevšední pílí a pracovitostí umožnily získat místo profesora přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (nynější Masarykově univerzitě) v Brně, kde vedl katedru fyziky. Výsledkem jeho dvacetileté intenzivní vědecké práce byla kniha Optika tenkých vrstev, vydaná tiskem v roce 1956.

Laicky řečeno pojednává o "nátěrech", kterých se používalo při výrobě optických přístrojů (dalekohledů, drobnohledů, periskopů apod.), jejichž velkou předností je to, že zvyšují odrazivost světla, zlepšují průhlednost a umožňují používat optické přístroje i za špatné viditelnosti. Kniha je v určitém směru i přehledem Vašíčkovy dvacetileté vědecké činnosti v tomto oboru, protože ve třicátých letech, kdy Vašíček se studiem tenkých vrstev na skle začínal, byl tento obor fyziky v samých počátcích a jak již bylo řečeno, Vašíček pracoval na jeho rozvoji po dlouhou dobu zcela osamocen. Kniha je také dokladem toho, jak rychlým rozvojem procházela optika tenkých vrstev v průběhu 40. a 50. let. Své teoretické postupy a závěry podpořil profesor i praktickými výpočty. Přitom odvozování mnohých vzorců i jejich formulace prováděl tak, aby byly co nejjednodušší. Ve své práci se zabýval také otázkou, zda při výpočtech, kde jde o šikmý dopad světla na kov, je nutné i nadále setrvávat na do té doby všeobecně používaných Drudeových optických konstantách kovu, přepočtených na kolmý dopad, nebo zda je lepší a účelnější dát při výpočtech přednost optickým konstantám kovu, které jsou počítány pro daný šikmý úhel dopadu. Později se jeho metoda uplatnila všude tam, kde šlo o šikmý dopad světla na kov, protože značně zjednodušovala početní postupy.

Profesor Vašíček se stal nejznámějším československým fyzikem v zahraničí. Svědčí o tom i jeho bohatá korespondence i řada návštěv předních fyziků v jeho brněnské pracovně. Na mezinárodních konferencích a sympoziích, kterých se profesor Vašíček účastnil, vznikla četná přátelství a užitečné osobní styky, které brněnskou optickou školu proslavily. Profesor Vašíček získal rovněž nejvyšší vyznamenání americké optické společnosti, jejímž byl členem: byl jmenován: "Fellow of the American Optical Society".

V posledních deseti letech se zabýval teorií odrazu a průchodu světla tenkou absorbující vrstvou a vystoupil s revizí dosud používaných Murmannových vzorců. Ukázal, že z energetického hlediska jsou tyto vzorce neúnosné a navrhl způsob, jak tuto nesrovnalost odstranit. Získal tak nové, revidované vzorce, které splňují energetickou bilanci. Jeho práce podnítila bouřlivou diskuzi u nás i v zahraničí. I protivníci prof. Vašíčka uznali, že jím vyvolaná diskuse přispěla k důkladnému osvětlení teoretických principů, ležících v základech teorie tenkých vrstev a pomohla dokonale tyto nejasné otázky vysvětlit.

Bohatá byla i veřejná činnost prof. Vašíčka. Byl členem ústředního výboru JČMF, místopředsedou výboru sekce Socialistické akademie, členem krajského výboru Obránců míru a řady jiných institucí. Všude byla známa jeho ochota pomoci tam, kde je to zapotřebí. U příležitosti svých šedesátých narozenin byl vyznamenán řádem "Za zásluhy o výstavbu" a byl nositelem medaile "Osvobození města Brna".