#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de
Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Požární sbor


 

Požární sbor byl založen počátkem roku 1881. Zemský zákon z 5. dubna 1873 sice ukládal, aby každá obec zřídila hasičský sbor, avšak v Cetkovicích byla tato povinnost stále odkládána na neurčito. V obci bylo sice dostatek pro věc zapálených mladých mužů, ale všechny jejich snahy ztroskotávaly na zoufalém nedostatku financí, protože založení sboru dobrovolných hasičů předpokládalo také zakoupení nové stříkačky a dostatečného množství výzbroje a výstroje pro 30 mužů, na což však v té době obec neměla peníze.

Bezprostředním podnětem k naplnění uvedeného zákona se stal teprve až velký požár, který vypukl 19. srpna 1880 v odpoledních hodinách v domku čp. 45 u Marie Kubínové. V krátké době se rozšířil i na obě sousední stavení (čp. 44 a 46) a úplně je zničil. Nebýt včasného zásahu hasičského sboru z Uhřic, lehla by tehdy popelem zřejmě celá vesnice. Obojí přesvědčilo tehdejšího starostu obce Františka Kalandru i další členy obecní rady o nezbytnosti založení podobného sboru také v Cetkovicích. Aby k tomu mohlo dojít, musela v roce 1880 odprodat obec 48 mír žita a 80 mír ovsa a za stržené peníze, které představovaly částku 365,13 zlatých, byly zaplaceny nejnutnejší výdaje spojené se založením sboru. Další peníze byly získány odprodejem části obecní pastviny novému majiteli šebetovského panství, který potřeboval získat vlastní přístupovou cestu k lesům kolem Úsobrna a za jednu měřici nabízel 50 zlatých, což bylo oboustranně velmi výhodné. Z celkově utržené částky 1700 zlatých byl umořen tíživý obecní dluh váznoucí v záložně a zbytek byl použit ke koupi historicky první stříkačky, která je doposud funkční. Byla ruční, voda se do ní musela nalévat, avšak měla daleko větší hasící účinky než voda, která byla vylévána pouze z věder. Další potřebný kapitál byl získán díky tomu, ze obyvatelé Cetkovic se na tři roky zřekli příjmů od nájemce honitby za škody, které způsobila lesní zvěř na polích, a dále díky tornu, že z kontribučenského fondu, který byl převeden do místní záložny, věnovali úroky ve prospěch hasíčů..

Další finanční prostředky byly od konce roku 1882 získávány i od zemského výboru, který vybíral podle zákona ze 16. 12. 1882 na hasičské účely od pojišťoven povinný příspěvek. Stanovy cetkovického sboru dobrovolných hasičů byly schváleny Moravským zemským místodržitelstvím dne 3. února 1881 pod čj. 2149. Prvním velitelem hasičů se stal Jiří Letfus z čp. 5, šikovatelem Tomáš Kubín z čp. 66 a náčelníky hasiči Buryška z čp. 1, Soukup z čp. 11 a Haiker z čp. 27. V době svého vzniku měl spolek 30 členů, v následujících letech však jejich počet postupně vzrostl až na padesát.

První větší akcí, při které bylo třeba zásahu cetkovických hasičů, byla živelná pohroma v roce 1882, kdy se při obrovské bouři spojené s průtrží mračen protrhl mlýnský rybník a voda, která se valila vesnicí, brala vše, co se jí připletlo do cesty. Nejhůře dopadlo lněné plátno, které se bělívalo u potoka. Jeho jednotlivé kusy odplavaly až k Jevíčku. Zasahovat museli hasiči i při další prudké bouři, která úplně zkazila letní slavnost v Močidlech. Byla pořádána u příležitosti vysázení líp, které měly lemovat trvalé výletiště sboru. Prudká bouře zanechala na místě pouze 5 líp u potůčku, ostatní vyvrátila a zničila.

Velmi časté bývaly v té době zejména požáry. Důvodem byly nejčastěji převrácené lampy ve chlévech, vznícený omastek na rendlíku, vznícená koudel apod. V prvních letech činnosti neměl sbor vlastní hasičskou zbrojnici, a tak stříkačka putovala po průjezdech domů členů sboru. Na místa požárů byla dopravována majiteli koní, kteří měli střídavě pohotovost. Později uzavírala obec s majiteli koňských potahů na tuto službu smlouvu.

V roce 1887 se díky výnosům z kontribučenských úroků finanční situace obce zlepšila, takže bylo možné přistoupit k úpravě obecní sýpky na obecní kancelář. Současně s ní bylo zřízeno v přízemí budovy i skladiště hasičských potřeb, které sloužilo svému účelu velmi dobře až do roku 1962. O tom všem se dovídáme z hasičské kroniky, jejíž první zápis se vrací k 27. červnu 1785, kdy vyhořela celá vesnice. Jiný zápis zachycuje další velký požár z 25. června 1818, kdy vyhořela střední část obce. Ušetřeny zůstaly pouze domky na Brodku, z nichž 14 však lehlo popelem při dalším velkém požáru v roce 1857. Je samozřejmé, že činnost cetkovických hasičů se neomezovala pouze na požáry ve vesnici, ale zdejší sbor vyjížděl v případě potřeby i do okolních vesnic, do Uhřic a Světlé a v případě nutnosti i do vzdálenějšího Šebetova, Borotína i jinam. V roce 1885 se stal novým velitelem hasičské jednotky Jakub Hrazdíra, pod jehož vedením se činnost sboru značně pozvedla. Dalšími veliteli byli: Josef Dračka (1893), Jan Širůček (1895), Alois Barák (1907). V roce 1901 došlo vlivem často se opakujících požárů i k tragické události, která vrhla stín na celou vesnici.

Na přelomu 19. a 20. století vzrušilo obyvatele Cetkovic několik úmyslně založených požárů, z nich byl podezřelý nádeník Jan Cápal. Vzhledem k tomu, že nebylo dostatečných důkazů o jeho vině, zůstal nepotrestán. Když se poté pochlubil v hospodě, že nebyl obviněn z trestného činu jen díky tomu, že se dokázal z celé věci pěknými slovy vykroutit a když v noci z 30. na 31. března došlo k novému požáru, od roku 1880 v pořadí již devatenáctému, přetekla trpělivost cetkovických obyvatel do té míry, že nečekali na řádné šetření, vytáhli v noci Cápala z postele a nebožáka lynčovali. Ten při exekuci utržil několik zranění, jimž krátce na to podlehl. Eduard Matoušek zachytil celou vzrušenou náladu a události té doby v Kronice národní školy následujícím způsobem: "27 dne měsíce února 1901 oheň vypukl v domku Krupičkově na Brodku (čís. 101) po deváté hodině večerní. Z paličství byl v podezření Jan Cápal, nádeník, který pozbyv ženy před nedávnem, pustl víc a více, propadaje kořalce nadobro. Zavedeno s ním soudní vyšetřování, ale Cápal nebyl usvědčen. Sám prý se potom v hospodě pochlubil. "Člověk musí umět mluvit". Protože způsob jeho života stával se čím dál divnější, Cápal dostal výpověď z bytu u Jukšů na domku čp. 71, kde až dosud bydlil. V noci ze 30. na 31. března po jedné hodině v noci hasičská trubka ozvala se zase. Hořel tentokrát domek Jukrův svrchu zmíněný Stavení z ostražitosti bylo dobře upraveno a zvenčí pozamykáno. Mohlo se vznítiti jenom z vnitřku. Škoda, ze trubka hasičská probudila lidi ze spánku příliš pozdě, když již domek téměř dohoříval. Protože pro blízká stavení již nebylo nebezpečí, ostali rozvážnější občané doma a nemohli tak zabránit neštěstí, které zatím na požářišti se sběhlo. Ze žhářství podezřelý Cápal, který jsa nesvlečený spal ve své světničce nebo aspoň že spí se stavěl, ačkoli jemu praskal oheň nad hlavou, byl rozhořčeným lidem k požáru se sběhnuvším vyvlečen a vykonána nad ním lidová spravedlnost tak vydatně, že po desáté hodině dopolední zemřel. Pitvou bylo zjištěno, že mu za náhlého soudu zlomeno 7 žeber jejich třísky vniknuvše do plic smrt vnitřním zakrvácením přivodily, že dostal těžké rány do hlavy a jinde na těle. Do ohně, jak pověst se nesla, házen nebyl. Stal se zločin odsouzení hodný, ale nelze zatracovati toho lidu zcela, pováží-li se, že ustavičnými požáry v Cetkovicích nejvíce rukou zločinnou založenými, obyvatelé cetkovští jíž hlasem trubky hasičské bývají podráždění a do nejvyšší míry rozčilováni. Oheň u Jukšů byl od roku 1880 již devatenáctý Padlo vznětlivé slovo, ostatní vykonala duše davu. Kterak mluviti o povaze? Zlý skutek, který přeze všechny rozmluvy přece jenom obci je k necti, se stač aniž určitě dalo se vyšetřiti, kdo jsou hlavními viníky Proto četnější účastníci odpykali své unáhlení malými poměrně tresty Cápalovi, od něhož bylo se ještě více zla obávati přálo se na veskrz věčného odpočinku beze mnoha politování"

V roce 1914 přerušila činnost cetkovických hasičů 1. světová válka. Většina členů sboru musela odejít do rakousko-uherských zákopů a prořídlé řady hasičů proto musela doplnit omladina, zejména po velkém požáru v roce 1915 v sousedních Uhřících. V té době vstoupil do hasičských řad také František Tesař z čp. 115, který v roce 1971 na toto období svého života zavzpomínal následujícím způsobem: "Do sboru dobrovolných hasičů jsem vstoupil v roce 1915 po velkém požáru v Uhřicích. Odtěch dob jsem mu zůstal věrný Nejdříve jako člen, v letech 1924-1949 jako jednatel a jeden rok dokonce i jako jeho předseda. Práce ve sboru se mi velmi líbila, protože jsme byli jako jedna rodina. Konali jsme obětavou a záslužnou práci. Vedle prevence požárů jsme každoročně pořádali výlety ples a v dobách pro náš národ tak osudných, za protektorátu, jsme sehráli několik divadelních her jimiž jsme se jednak snažili povzbudit národní cítění našich spoluobčanů a zároveň z jejich výtěžku hradili potřeby sboru. Po válce jsme mnohokráte zasahovali při požárech v obci i okolí. Tenkrát bořívalo velmi často a my měli k dispozici jen ruční stříkačku, do které muselo 12 členů pumpovat vodu. Byla to nadlidská práce, i když nám ji poněkud usnadňovaly hydranty Rovněž zbrojnici jsme měli jen v kůlně pod obecní radnicí Bylo jasně, že starou techniku musíme nahradit moderními hasícími přístroji.A tak byla v roce 1947 zakoupena nákladem 51 tisíc korun nová motorová stříkačka, postupně byl omlazen sbor a byla zahájena práce s mládeží Záhy se však ukázalo, že budeme muset přistoupit také k vybudování nové a moderní požární zbrojnice. Za tím účelem byla v šedesátých létech zakoupena od pana Hyánka stodola, která byla postupně adaptována na novou zbrojnici a vybavena i moderní hasičskou technikou (autem, stříkačkou i příslušenstvím)."

S tím, jak se měnilo vybavení hasičů, měnily se postupně i funkce výboru. V roce 1936 byla zřízena funkce starosty, do níž byl ustanoven Alois Barák z čp. 30. Do roku 1951, kdy byla změněna na předsedu, se v ní vystřídali Antonín Zdražil z čp. 15(1948) a Stanislav Barák z čp. 23(1951). V tomto roce byl také sbor přejmenován na Místní jednotu požární ochrany. V roce 1971 měla jednota 81 členů, jejichž počet vzrostl v jubilejním stém roce trvání sboru na 122 osob (113 mužů a 9 žen). V posledních létech si cetkovičtí hasiči vedou velmi dobře v okrskových i celookresních soutěžích hasičských družstev, organizují kulturní i společenské akce v obci, pořádají besedy a různé akce pro mládež, zajišťují proškolování obyvatel v protipožární prevenci a ochraně.


Použitá literatura:
Cetkovice včera a dnes, Dagmar Skryjová