28. říjen není pro nás Čechy, Moravany, Slezany a Slováky jen obyčejným dnem. Od roku 1918 je to den, kdy po mnoha stoletích vznikla Československá republika.
Zrození Československé republiky bylo vyvrcholením staletého národně emancipačního úsilí Čechů a Slováků. Závěrečnou část tohoto procesu nesmírně uspíšil vznik první světové války v létě roku 1914. Vůdčími osobnostmi zahraničního odboje se stali Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik. Vedle jejich diplomaticko-politických aktivit sehrál významnou roli i odboj vojenský. V posledním roce války byla situace pro rakousko-uherskou monarchii již beznadějná, což se plně projevilo v památných říjnových dnech. Dne 14. října se uskutečnila generální stávka, která na některých místech přerostla v politickou akci a ve vyhlašování státní samostatnosti. V tuto chvíli už nedokázal monarchii zachránit ani císař Karel I. svým příslibem federalizace. 18. října 1918 se T. G. Masaryk ve Washingtonské deklaraci zavázal, že nově vzniklý stát bude postaven na demokratických a republikánských idejích. Dne 28. října 1918 byla oznámena kapitulace Rakouska-Uherska. Lidé začali živelně strhávat symboly monarchie a odpoledne byla na pražském Václavském náměstí oficiálně vyhlášena samostatnost. Nezávisle na událostech v českých zemích se o dva dny později přihlásila slovenská reprezentace Martinskou deklarací ke společnému československému státu. 14. listopadu se sešlo první zasedání Národního shromáždění. Dynastie Habsburků byla prohlášena za sesazenou a bylo přijato usnesení o nové formě státu - demokratické republice a prvním prezidentem Československa byl jednohlasně zvolen T. G. Masaryk. Do funkce hlavy státu byl pak zvolen ještě čtyřikrát.
Tolik ve zkratce k historickým událostem, které vedly k vyhlášení samostatného Československého státu. Celý letošní rok se v naší republice konaly slavnosti, výstavy, koncerty a jiné oslavy, které mají připomínat právě uplynulých 100 let od těchto pro nás důležitých událostí.
Toto významné jubileum jsme si připomněli i u nás v Cetkovicích. V předchozích letech jsme tento svátek slavili v jeho předvečer, kdy jsme pořádali lampionový průvod s pietní akcí u pomníku padlých. V letošním roce jsme ho chtěli pojmout slavnostněji. Na sobotu 27. října 2018 jsme připravili program, jehož hlavní událostí byla výsadba a svěcení stromů svobody. Dlouho jsme přemýšleli, kam lípy umístit. Nakonec jsme vybrali parčík na ulici Malá Strana a u rybníka na ulici Zádědiní. V týdnu před slavností pracovníci obecního úřadu vyhloubili jámy na stromy. V sobotu se pak na místě srazu na ul. Malá Strana shromažďovali kolem 16.30 h účastníci tohoto slavnostního aktu. Všem pak pořadatelé ozdobili jejich šat trikolórou, která symbolizuje barvy naší republiky. Starosta Petr Horák přivítal všechny přítomné a seznámil je s programem. Poté následovalo slavnostní sázení první lípy, která je naším národním stromem. Jako první začal zasypávat připravenou lípu starosta obce a pak i duchovní správce cetkovické farnosti P. Jan Hodovský, který následně lípu svobody vysvětil. Následně všichni přítomní postupně vhazovali hlínu ke kořenům a byli zapisováni do seznamu účastníků, který bude uveden v obecní kronice. Při této činnosti starosta Petr Horák ve svém proslovu připomněl jednotlivé události, které předcházely vyhlášení samostatného Československého státu. Dále pak doslovně citoval, jak o této události píše kronikář Kincl v cetkovické kronice: „28. říjen, den našeho vykoupení, bude národem českým vždy oslavován. Oslaven byl i v obci důstojně. K večeru sešly se veliké zástupy občanstva u školy za zpěvu a hudby ubírající se na „Stráže“, kde na poli Jana Špičky zapálen slavnostní oheň. Slavnostní řečí krásný tento den zakončen. Nálada radostná potrvala u nás ještě dlouhý čas, vždyť vraceli se ke svým rodinám jejich drazí příslušníci – vojíni z rozpadlé fronty uvolněni.“ Ke konci proslovu se také zamyslel, proč je třeba tuto událost slavit i v této době.
Po obsypání kořenů se všichni průvodem vydali k rybníku na ulici Zádědiní, kde se stejný akt opakoval u sázení druhé lípy. Nakonec v příšeří byly rozsvíceny lampiony a velký průvod se vydal po ul. Nádražní na ul. Velká Strana. Již zdálky byl vidět slavnostní oheň, který plál u pomníku padlých, jako symbol svobody a očisty. U pomníku pak následovalo pásmo básniček, které přednesly žačky Základní školy Cetkovice, a za zvuku české hymny k němu naši hasiči položili věnec. Poté se ujal slova starosta obce, kde ve svém krátkém proslovu přečetl z kroniky jména všech, kteří se nevrátili z bojišť I. světové války či se z ní vrátili zraněni. Zdůraznil i to, že bychom měli být hrdi na ty, kteří se v jakékoliv době se zbraní v ruce nebojí položit život za vlast a svobodu. Při tom se i zmínil o blížící se Památce zesnulých, při které vzpomínáme na naše blízké zemřelé.
Po skončení piety jsme se vydali v průvodu, kde po celou dobu v čele nechyběla statním vlajka a také slavnostně zdobený obecní prapor, který se na takovou pouť vydal poprvé za posledních 15 let k hasičské zbrojnici, kde následovalo sousedské posezení. Pro všechny bylo zdarma připraveno výborné občerstvení – čaj, svařák, točené pivo a limonáda či výborná klobása z udírny. Nechyběl i hudební doprovod v podobě harmoniky, kterého se ujal pan Ladislav Kubín, který svou hrou „donutil“ ke zpěvu nejednoho návštěvníka. Raritu si pro nás připravil i pan Ivo Smékal, který ve stylovém oblečení předvedl svůj píšťalový flašinet, a jeho veselá melodie rychle pronikala všem pod kůži. Zároveň také vysvětlil systém flašinetu a přítomní si ho mohli prohlédnout zblízka. Velké poděkování na tomto místě patří členům SDH Cetkovice a SK Cetkovice, kteří se zúčastnili průvodu, asistovali při pokládání věnce, pomáhali se sázením lip a připravili výše uvedené bohaté občerstvení. Poděkování také patří pracovníkům obecního úřadu a zahradníku panu Františku Chlupovi z Borotína, který lípy z firmy ARBOEKO Smržice dovezl a pomohl s výsadbou jako odborný garant. A co jsme to vůbec vysadili? Jedná se o Lípu srdčitou (Tilia cordata), někdy nazývanou jako malolistou. Je to statný opadavý listnatý strom z čeledi slézovitých s košatou, vysoko klenutou korunou, který dorůstá 30 a více metrů.
A proč si vůbec toto výročí nyní neexistujícího státu připomínat? Je to především svátek naší státnosti. Vznikl československý stát, republika samostatná, na kterou jsme čekali od bitvy na Bílé hoře r. 1620, která na dalších 300 let ovlivnila osud českého státu. Náš současný český stát na ten československý přímo navazuje a bez 28. října by nebyl ani současný stát. Mohli jsme být dále v područí jiného národa.
28. říjen by měl být dnem hrdosti. Hrdosti nad tím, že patříme k národu s bohatou historií, národu, který dal světu známé politiky, umělce, hudební skladatele a vynálezce. Národu, který se pyšní a pyšnil svou šikovností, zaujetím, znalostmi, strojírenstvím či přírodou.
Měli bychom si v těchto dnech obnovit hrdost a lásku k České republice. Tyto vlastnosti nám v současné době velice chybí a bohužel často na ně zapomínáme. Přitom, když se podíváme do historie, vidíme tam, jaký vliv měl náš národ na vývoj Evropy. Připomeňme si Velkou Moravu, Cyrila a Metoděje, Přemysla Otakara II., Karla IV. a jiné fragmenty z historie. Je třeba znát svou historii a prostředí, odkud pocházíme. Jsou v ní obsaženy i životní příběhy našich předků, kteří zde žili, pracovali i zemřeli. Je důležité i nyní si připomínat odkud jsme, zvláště nyní v globalizovaném svět či integrované Evropě. Je třeba být hrdi na svou národní identitu, která však nemůže vést k nacionalismu, který jsme ve své extrémní podobě poznali za II. světové války.
Je škoda, že svou hrdost na svůj národ projevujeme jen u úspěchu našich sportovců na mistrovstvích či olympiádě. Proč se jinak stále cítíme malí? Možná rozlohou země tak skutečně jsme, ale svým duchem musíme být velcí a dokázat stejně jako naši předci chránit naše demokratické hodnoty, svou vlast, svou obec a svou rodinu.
Petr Horák
Více fotografií ZDE.
