Základní škola

Základní škola

Významnou úlohu hraje v životě každé vesnice škola. Vždyť její drobotina se svými vystoupeními podílí na každé významnější kulturní akci v obci a její učitelé se snaží dát svým malým svěřencům to nejlepší pro jejich vstup do života. O tom, že cetkovická škola měla v minulosti vždycky dobrý zvuk, svědčí celá řada zdejších rodáků, o kterých jsme si povídali již v předcházejících kapitolách, kteří díky ní dosáhli významného postavení v životě i ve společnosti a vždy na ni s láskou a dojetím vzpomínali.

O počátcích zdejší školy se dozvídáme ze školní kroniky, kterou zavedl v roce 1876 tehdejší nadučitel a pozdější školní inspektor Edvard Matoušek toto: „Kdy byla škola v Cetkovicích zřízena, nelze s určitostí říci, protože zpráv z věků dávnějších se nedostává. Do školy chodilo jen mdlo dětí a z těch učily se psáti jen některé Kdy byla školní budova na místě nynějším proti starobylé hospodě postavena, nedá se rovněž dobře zjistiti. Není však pochyb, že se tak stalo na samém sklonku předešlého století V roce 1793 se uvádí v matrikách bydliště učitele Matouše Žarovce ještě na čísle 8, tedy Na Kaplici, avšak již v roce 1801 zapsáno jest bydliště učitele Josefa Bäcka na čísle 91, které má nynější školní budova. Byla přízemní s jednou velkou učírnou a bytem učitelovým o jedné světnici. Veškeré stavivo dal velkostatek šebetovský jako patron, občané cetkovští, uhřičtí a světelští přispěli nutnými povozy a prací nádenickou. Ve větší míře byla uznána potřeba vyučování po roce 1848. Díky svědomitějšímu dohledu tehdejších školních úřadů vzrůstala také školní návštěva. Také způsob vyučování se zlepšil. Učitelé při škole ustanovení mívali na výpomoc takzvané učitelské mládence, čili praeceptory, kteří vyučovali za dozoru rechtorova (učitelova).“

Z archivních materiálů se pak dozvídáme, že prvním známým učitelem v Cetkovicích byl v roce 1716 František Mrázek, rodák z Bedihoště u Prostějova. V obci působil do roku 1731, kdy se stal varhaníkem kláštera v Nové Říši. Dalším učitelem byl Matěj Šenk a po něm již zmíněný Matouš Žarovec. S jeho jménem se poprvé setkáváme v křestní matrice v roce 1788, naposledy v téže matrice v roce 1793. Úmrtní matrika žádné takové jméno neuvádí, nezemřel tedy zřejmě v Cetkovicích. Jeho nástupcem se stal již zmíněný Josef Bäck, o němž máme první zmínku v roce 1801 rovněž v křestní matrice. V tomto roce bydlel již v nové školní budově, která měla č. 91, kdežto jeho předchůdce ještě ve staré budově č. 8 Na Kaplici. Josef Bäck působil v Cetkovicích až do své smrti. Zemřel na souchotiny 6. února 1811. V té době působil v obci jako učitelský mládenec Jan Skopal, který poté zaujal Bäckovo místo. Učil zde do roku 1816, kdy odešel do Jaroměřic. Po něm přichází František Kašpar, rodák z Vranové Lhoty. Byl vynikajícím hudebníkem a také on zde setrval až do své smrti 14. 5. 1856. V té době se zde jako praeceproři postupně vystřídali: František Vaverka, Jan Ševčík, Martin Kalvoda, Karel Kalvoda, Josef Kašpar, Jan Koblížek, František Rojzl, Pavel Malovaný a Martin Kalvoda.

Kašparovým nástupcem se stal Antonín Koukal, který sem přišel z Horního Štěpánova. Působil zde do roku 1870, kdy musel kvůli blíže nespecifikovanému mravnostnímu přestupku ze školy odejít. 9. října 1876 byl do funkce učitele a zároveň i správce školy v Cetkovicích ustanoven Edvard Matoušek, který zde poté setrval do roku 1906, kdy odešel na zasloužený odpočinek. Z dalších předválečných učitelů je třeba uvésti jména Jakub Hrazdira, Josef Kincl, Jan Kráčmar, František Pospíšil a Vladislav Šťastný. Školu v Cetkovicích zpočátku navštěvovaly děti evangelického i katolického vyznání z Cetkovic, Uhřic a Světlé společně. Po vydání tolerančního patentu, který umožnil v obcích, kde byl větší počet rodin evangelického vyznání zakládat vedle škol katolických také školy evangelické, byla takováto škola zřízena také v Uhřicích, a od této chvíle proto začaly děti z evangelických rodin ze všech tří obcí navštěvovat tuto školu.

V polovině 19. století vzrostl počet děti navštěvujících cetkovickou školu natolik ze stávající školní budova přestávala jejich náporu stačit. Proto došlo v roce 1863 k přistavení nového patra, čímž byly získány dvě prostorné a světlé učírny. Přízemní část budovy byla přeměněna na byt správce školy. Náklady na přestavbu si vyžádaly částku 7.500 zlatých, z niž jednu třetinu uhradil velkostatek v Sebetově. I přesto, že škola byla na svou dobu velice moderní a v okolí měla velmi dobrou pověst, musela se potýkat s problémem, který shrnul Edvard Matoušek ve školní kronice následujícími slov: „Situace budovy protiví se školským účelům. Z jedné strany je okresní silnice ze dvou cesty obecní, naproti hospoda a kovárna a u samé školy brodnice ze které zvlášť na podzim vřeskot husí ozývá se ustavičně “ Rovněž s kvalitou stavby nebyl řídící Matoušek příliš spokojen, o čemž nám zanechal v kronice následující svědectví: „Stavba odbyta v ledabylostí až trestuhodnou. Okna nemají říms, čímž budova nejen na úhlednosti, ale také na trvanlivosti utrpěla okna do dvora a na chodbu jsou nezamrížovaná, podlaha v síni leží asi o metr hlouběji, nežli přemalinký dvorek, záchody, na které pan stavitel Ferdinand Navrátil z Jevíčka zapomněl přilepeny ke straně severní, aby se škola ze silnice hned na první pohled dobře vyjímala.“ I přes tyto výhrady se začalo v obou třídách vyučovat v roce 1864 a budova sloužila velmi dobře svému účelu po mnoho dalších let.

Co se tyká nejstarší historie cetkovické školy, nebude zajisté bez zajímavosti uvést také některé podrobnosti o učitelových příjmech. Až do roku 1820 není jejich výše známa. Po tomto datu to byly, dle vypravování nejstarších cetkovických obyvatel, za každého žáka dva zlaté ročně, dále pecen chleba a při zápisu dětí v každém domě dvě vejce. Poněkud lépe jsme o stavu učitelových příjmů informováni o půl století později, kdy se nám v kronice cetkovické národní školy dochoval opis fasse z 20.listopadu 1863. Podle něj v té době obdržel zdejší učitel za každého žáčka 2 zlaté 10 krejcarů, což činilo ročně 220 zlatých a 4 krejcary, z čehož musela vyžít celá jeho rodina. Teprve zákonem z 24. ledna 1870 byly poměry učitelstva upraveny natolik, že mohli alespoň důstojně žít. Cetkovice tehdy byly zařazeny do II. platební třídy s ročním služným 500 zlatých.

V době, kdy se stal správcem školy Edvard Matoušek, navštěvovalo cetkovickou školu celkem 205 dětí, z toho 111 chlapců a 94 děvčat. Zajímavý je také údaj o tom, jak tehdy vypadal konec školního roku. Ve školní kronice nám jej podrobně popsal Edvard Matoušek následujícími slovy: „Dne 2V. července 1877 skončen slavnostně školní rok 1876/77. Po slavných službách Božích byli žáci zavedeni do vyzdobené II. Třídy, kdež měl správce školy vhodné proslovení, načež následovaly deklamánky a písně. Velebnou hymnou rakouskou skončena slavnost školní. Poté rozděleny školní zprávy a veškery sešity a děti propuštěny.“

V té době byly pro děti pořádány také školní výlety. Posuďte, jak moc se lišily od těch, které jsou pro školní drobotinu pořádány dnes. O jejich průběhu nám opět ve školní kronice nechal svědectví Edvard Matoušek: „Dne 8. srpna byl podniknut se školní mládeží výlet do lesa Lipiny. Ke druhé hodině odpolední se dostavilo do školní budovy žactvo svátečně oděné, nesoucí¨potřebné nářadí ke hraní, a zaujavši před školou spořádané postavení, zapělo jednu sloku hymny rakouské. Mezitím se sešli někteří občané cetkovští, aby se účastnili radosti maličkých. A tak za veselé hudby již za skromný peníz na se vzali hudebníci cetkovští, bral se nemalý průvod k blízkému lesu. Brzy došel k místu pro pobavení jako stvořenému. Bylo to na pokraji lesa na překrásném trávníku obklopeném mohutnými stromy. Ty chránily před sluncem čtveračivou omladinu a chládku přály dospělým, kteří se svými džbánky hleděli v jejich stínu měkce ulehnout. Žactvu teď bylo dopřáno po nedlouhé, ale za letního horka přece namáhavé, cestě odpočinku. Ale cesta jakoby mladé poutníky ani nebyla unavila. Ihned byl uchystán soudek za kazatelnu a píseň Vesele si zapějem žáků druhé třídy volala odběhlé výletníky, aby bylo možno přikročiti k přednáškám, jichž měli žáci hojně přichystáno. Deklamace se střídaly s písněmi, hry tělocvičné s volnou zábavou a vše oživovala dobrá hudba. O přestávce byli žáci poděleni pivem a uzenkami, pro něž jakož i pro celou výpravu jednotliví občané cetkovští náklad nesli. Veselost dosáhla největší jarosti, když chlapci v pytlech dostihy prováděli a z provazce, dárky hojně ověšeného, perníkové panáky, cukrovinky, obrázky apod. ústy stahovati se jali. Děvčata konala dostihy bez pytlů ve stavu volném. Radost zářila ze všech tváří a šťastno cítilo se dítě každé ať rodičů zámožných či chudáků. Již se počalo šeřiti, ale dětem nechtělo se nastoupiti pochodu zpátečního. Správce školy poděkoval přítomným cetkovským občanům za hmotné příspěvky, jimiž umožnili výlet a také za to, že účastníce se výletu svých dětí dokázali lásku k nim i ke škole, a litoval, že ze Světlé a Uhřic ni jediný občan dětí svých nedoprovodil. Poté shromáždil děti k velebné písní Kde domov můj. Když dozněla, daly se děti na zpáteční pochod. Před školní budovou se průvod zastavil a žactvo i shromáždění občané zapěli opět hymnu rakouskou.“ Tolik Edvard Matoušek o zdařilém výletu roku 1877. V tomto roce obdržela škola nové lavice a celou řadu nových učebních pomůcek, o což se zasloužila finančními dary řada cetkovických občanů. Zvlášť významně v tomto směru pomohli zejména Tomáš Kubín, Tomáš Zemánek a František Kubín.

Stranou zájmu dětí i učitelů cetkovické školy nezůstávaly v minulosti ani nejrůznější oslavy, jako byla např. ta z 24. dubna 1879, kdy si malí neposedové připomenuli stříbrnou svatbu jeho císařského veličenstva Františka Josefa I. a jeho manželky císařovny Sissi. O jejím průběhu je ve školní kronice opět poznamenáno: „Dne 24. dubna 1879 oslavila zdejší škola důstojně stříbrnou svatbu J. V císaře pána a císařovny. Již v předvečer slavnosti byla školní budova do posledního okna osvětlena, v hlavním průčelí zářil transparentní nápis Bože, žehnej císařským manželům a v obou pobočních oknech byly mezi světly a kvítím umístěny obrazy obou vznešených oslavenců. A nezářila škola sama. Osvětlen byl toho dne v Cetkovicích domek každý. A kde bylo světla méně odtud tím vroucněji modlitba chudiny se nesla k nebi, dobra žehnajíce milovanému panovníkovi a vznešené jeho rodině. Před školní budovou, kde se shromáždila celá vesnice, sešly se děti aby vůči obrazu jeho císařského veličenstva zazpívaly Zachovej nám Hospodine. To byl začátek jarého průvodu vesnici, jehož byl účasten kde kdo. Průvod, jemuž jednota hasičská se svými lampiony dodala krásného rázu byl skončen v hodinu desátou, ale veselí dospělých trvalo za pěkné hudby až do nového dne. V den slavnostní se děti shromáždily, aby byly přítomny slavným službám božím, načež začala slavnost ve škole. Ve vyzdobené druhé třídě přednesl správce školy řeč přiměřenou slavnostnímu dni. Po skončení řeči zapěli žáci druhé třídy veškery sloky hymny rakouské, načež následovaly příležitostné přednášky a písně. Mezi nimi i píseň na oslavu stříbrné svatby jejich veličenstev. Školní slavnosti byl přítomen výbor obce cetkovské, představenstvo obce Světlé, z Uhřic jen občan jediný. Po desáté hodině dopolední byla školní slavnost skončena. Celý den byl slaven mládeží i dospělými jako svátek výroční. "

9.března 1880 povolila c.k. Zemská školní rada rozšíření cetkovické dvoutřídní školy na trojtřídku. Vyučování bylo ve všech třech třídách zahájeno následující školní rok. Za tím účelem byla pronajata za roční poplatek 30 zlatých místnost v hostinci na čp. 62, do které byla umístěna první třída. Další dvě třídy byly vyučovány ve stávající školní budově. Vedle řídícího učitele Edvarda Matouška zde jako učitelé v té době působili Anna Haderová a Hynek Tesař, kterého po jeho odchodu na vojnu nahradil 4. ledna 1881 Jakub Hrazdira. V té době navštěvovalo školu 242 dětí, z toho 118 chlapců a 124 děvčat. Do první třídy vedené Annou Haderovou bylo zapsáno 65 dětí, druhou třídu Hynka Tesaře navštěvovalo 96 dětí a třetí třídu, ve které vyučoval řídící učitel Edvard Matoušek, navštěvovalo 81 žáků. Obdobným způsobem jako stříbrná svatba císařských manželů byl slaven i sňatek korunního prince Rudolfa a belgické princezny Štěpánky. Slavnostního průvodu vesnicí se však tentokráte zúčastnil i hasičský spolek z Uhřic.

V roce 1881 nastaly problémy se zajištěním místnosti pro výuku třetí třídy, proto nadučitel Edvard Matoušek zapůjčil k tomuto účelu jednu místnost svého školního bytu. Záhy se však ukázalo, že uvedené provizorní řešení je nevyhovující, a třída se opět stěhovala do pronajaté místnosti ve zdejším hostinci, kde poté setrvala do roku 1906, kdy dal nový majitel hostince František Vyšinka škole výpověď a v uvolněných prostorách zřídil obchod.

Významné pocty se dostalo v roce 1886 správci školy Edvardu Matouškovi, který byl 22. prosince jmenován výnosem c.k. ministra kultu a vyučování c.k. okresním dozorcem pro české a utrakvistické školy tehdejšího okresu moravsko-třebovského. Svůj úřad nastoupil 13. ledna 1887. Kdykoliv pak byl z titulu své funkce ve škole nepřítomen, zastupoval jej Jakub Hrazdira, který se také stal v roce 1906 po Matouškově odchodu na zasloužený odpočinek novým cetkovickým řídícím.

K další důležité změně v organizaci školní výuky došlo počátkem školního roku 1900/01. Až do této doby totiž navštěvovaly školu v Cetkovicích pouze děti katolického vyznání z Cetkovic, Uhřic a Světlé, zatímco děti evangelického vy-znání všech tří vesnic chodily do evangelické školy v Uhřicích. Toto rozdělení akceptovaly i nadřízené školské úřady. V roce 1900 však byla dána v Uhřicích do provozu nová školní budova, kterou začaly navštěvovat všechny uhřické děti bez rozdílu náboženského vyznání. Od této chvíle proto začíná také cetkovická škola poskytovat všem zdejším dětem, bez ohledu na to, zda byly katolického či evangelického vyznání, vzdělání. Společně s nimi sem chodily i všechny děti ze Světlé, Přivésti a tzv. Mořicova dvora. Díky uvedeným změnám bylo na počátku školního roku 1900/01 zapsáno do cetkovické školy celkem 179 dětí, z nichž bylo 94 chlapců a 85 děvčat. První třídu, ve které vyučoval Antonín Málek navštěvovalo 55 dětí, druhou třídu, kterou měl na starosti Jakub Hrazdira navštěvovalo 54 dětí a třetí třídu, kde vyučoval Edvard Matoušek, navštěvovalo 70 dětí.

Počátkem 20. století bylo dbáno i na zlepšování životního prostředí. Koncem října 1901 vysázely školní děti kolem silnice vedoucí od hřbitova k Brodku a při cestě k Pohoře stromky hrušní a jabloní, nákladem 200 korun byla v tomto roce zřízena u školy studna s pumpou. Za mladšího učitele Antonína Málka, který získal trvalé místo na dívčí měšťanské škole v moravském Novém Městě, přichází v září 1902 do školy kandidát učitelského povolání Josef Kincl. Nejdříve zde působil jako učitel a od roku 1924 až do 1. 3. 1938 jako ředitel školy.

V roce 1906 dochází, jak jsme se již zmínili, ke změně ve vedení cetkovické školy. Koncem roku odchází po čtyřicetiletém učitelování, do penze Edvard Matoušek a jeho nástupcem se 14. prosince stává Jakub Hrazdira, který na škole působil nepřetržitě jako učitel plných 26 let. Stejně jako jeho předchůdce, i on se musel od počátku potýkat s řadou těžkostí a problémů. K těm nejpalčivějším patřil nedostatek vhodných prostor pro vyučování, protože nový majitel obecního hostince František Vyšinka nájemní smlouvu v roce 1906 vypověděl. Nakonec se Jakub Hrazdira rozhodl získat chybějící učebnu adaptací největší místnosti služebního školního bytu. Při té příležitosti byla celá škola nově vymalována, byla opravena střecha i okapové žlaby, všechna okna a dvéře byly nově natřeny a došlo i na renovaci sociálního zařízení a dvorku. Náklady si vyžádaly částku 1227,30 korun. Z nich obec Cetkovice poskytla částku 629,07 K, obec Světlá 134, 11 K, velkostatek Šebetov přispěl 64,30 K. Zbytek ve výši 400 korun si obec půjčila od Občanské záložny.

V roce 1908 byl u příležitosti oslav 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. uspořádán i první žákovský výlet mimo katastr obce. Cílem byly sloupské jeskyně a propast Macocha. Podrobně se o něm můžeme dočíst ve školní kronice: „Rok 1908 jest rokem jubilejním. Všichni národové rakouské říše chystajíce letos nařízeným způsobem oslaviti vzácné jubileum šedesátiletého požehnaného panování jeho výsosti císaře a krále Františka Josefa I. Školní oslava jubilea byla dle nařízení školských úřadů stanovena až na 2. prosinec, aby se však tento rok našim dětem stal na celý život nezapomenutelným, podniknut s dětmi druhé a třetí třídy vozmo výlet ke sloupským jeskyním a k propasti Macocha. Povozy skoro zdarma obstarali rádi a ochotně sami rodiče. Výlet se v každém směru vydařil a za veselého zpěvu dětí, rodiči u školy očekávanými, jsme se k večeru šťastně vrátili domů. Štědrou podporovatelkou výletu byla zdejší Občanská záložna, lépe řečeno její kontrolor a zdejší kupec pan František Vyšinka, neboť věnovala na výlet značný obnos 24K. Děti vezli: starosta obce Josef Dračka, rolník z čp. 45 Josef Kubín a rolník Vincenc Vodák, každý s párem koní, dále hostinský Julius Buš, rolník Jan Kalandřík a rolník Antonín Krčmář, všichni s jedním koněm. Ze Světlé vezl děti s párem koní rolník a hostinský Tomáš Lizna. Učitelé doprovázející děti správce školy Jakub Hrazdira a učitel Josef Kincl, měli též svůj zvláštní povoz. Všech dětí na výletě zúčastněných bylo 116. Ve Sloupě dostaly k jídlu po jedné roládě a jednom rohlíku. Rohlíky si pekař Trčka z Borotína platiti nedal. Vstupné do Macochy a sloupských jeskyní bylo hrazeno správou školy“. Samotné oslavy šedesátiletého výročí panování císaře Františka Josefa I. proběhly dle plánu 2. prosince 1908. Toho dne ráno procházela obcí řízná kapela a poté byla uspořádána slavnostní bohoslužba, po níž pokračovaly oslavy ve slavnostně vyzdobené školní budově. Programu se zúčastnili členové místní školní rady, dále všichni členové obecních zastupitelstev obcí Světlá a Cetkovice spolu s hasičskými spolky obou obcí a výborem veteránského spolku. S hlavním proslovem vystoupil správce školy Jakub Hrazdira, který v něm pohovořil o životě císaře. Poté následoval dětský kulturní program.

V roce 1908 začalo být uvažováno o rozšíření stávající školní budovy. Mělo se tak stát přístavbou druhého patra. Za tím účelem bylo navázáno jednání se stavitelem Juliem Mackerlem z Jevíčka, který zdarma vypracoval stavební plány. Obecní radu však poněkud zaskočil rozpočet, který byl stanoven na 20 tisíc korun. Proto se obrátila na stavitele Josefa Hromka z Boskovic s žádostí o zpracování nového projektu, v němž by dvě nové učebny byly získány nikoliv přístavbou nového patra, nýbrž přístavbou dvou nových učeben ke stávajícímu objektu. 9. srpna 1910 byl hotový projekt schválen výnosem c.k. okresní školní rady č.718. Současně s přístavbou byla zvažována i možnost zřízení paralelky při třetí třídě, která byla 5. září 1910 výnosem c.k. zemské školní rady č. 24119 rovněž schválena. Potřebná místnost pro výuku této třídy byla získána za roční nájem 100 K v odlehlé části hostince čp. 62 pana Františka Vyšinky. Její vybavení tvořilo 16 třímetrových lavic, 1 tabule, stolek a židle pro učitele, umyvadlo a věšáky na oděvy. To vše bylo získáno za obnos 362 K od světelského stolaře Josefa Chlupa a jeho šebetovského společníka Františka Dosedly. Vybavení učebny bylo doplněno nástěnným křížem z dílny řezbáře Emila Becka, který koupil za 16 K katecheta František Pavlíček a poté škole daroval. Obraz jeho c.k. veličenstva Frantiska Josefa I. daroval František Vyšinka. Zavedení paralelky vyžadovalo také posílení pedagogického sboru, a proto 27. září 1910 přichází jako nový učitel František Pospíšil, rodák z Horního Štěpánova. Vyučovalo se podle osnov pro čtyřtřídní školy. Vzhledem k tomu, že se paralelka osvědčila, bylo 2. října 1911 povoleno výnosem c.k. zemské školní rady č. 27159 rozšíření cetkovické trojtřídky na školu čtyřtřídní.

Sedmadvacátého září 1911 zahájil stavitel Josef Hromek dlouho očekávanou přístavbu dvou nových učeben. Stavební práce řídil František Kavan rodák z Knínic. V průběhu podzimu byla provedena hrubá stavba, následujícího roku byla přístavba dokončena a zkolaudována. Náklady si vyžádaly castku 19544,59 K. Dne 15. září 1912 byla přístavba vysvěcena a dána do provozu. Ve školní kronice je o celém slavnostním aktu poznamenáno: „Počátek tohoto školního roku byl dnem radosti a pro Cetkovice zůstane navždy dnem památným. Usilovná houževnatá práce správce školy a s ním spojených přátel slavila vítězství. Bylať zkolaudována nová přístavba školy a v neděli dne 15. zun veřejnou slavností odevzdána svému účelu a církevně vysvěcena. Po slavných bohoslužbách božích se děti školní a za stupy lidu v průvodu za doprovodu hudby odebraly ke školní budově, omladinou vně i uvnitř krásně vyzdobené. Slavností korporativně účastnila se místní školní rada, zastupitelstva obcí Cetkovic a Světlé, všecky spolky místní i spolek dobrovolných hasičů ze Světlé. Mimo řadu jiných vážených hostí dostavil se taky zástupce velkostatku lesmistr Gustav Ditrih. Stavitel Josef Hromek odevzdal klíče školy předsedovi místní školní rady Josefu Kubínovi, tento pak po krátkém proslovu správci školy. Aktem tím škola otevřena. Obřady svěcení vykonal pan farář František Pavlíček. Zpěváci dovedně zapěli vhodné k slavnosti sbory. Ve slavnostním kázání pan farář vyložil význam školy načež správce školy ve své řeči promluvil o prospěchu školy a dobré shodě její s občanstvem a zvláště s rodiči žáků. Škoda, že deštivé počasí od jara jíž trvající slavnosti tolik bylo nepříznivo. Pršelo hustým lijákem odrána po celý den. To bylo také as příčinou, že ze členů c.k. okresní školní rady nikdo se slavnosti nezúčastnil jen c.k. okresní inspektor František Gresl z Boskovic. Odpoledne shromáždili se v nových školních místnostech občané evangelíci, k nímž pěknou řečí promluvil farář vanovický Kamil z Nagy. Slavnost skončena pěkným koncertem zdejší kapely řízené učitelem Josefem Kinclem. Tak po cestách trnitých octla se škola konečně pod vlastní střechou a Bůh dejž, aby toto práce a obětí občanstvem škole přinešené korunovány a provázeny byly po všecky časy jeho požehnáním.“

Třetího září 1912 byla cetkovická škola definitivně rozšířena výnosem c.k. okresní školní rady v Moravské Třebové č. 24268 na školu čtyřtřídní.

Součástí školního objektu se stala i nová školní zahrada, která byla vybudována na náklady správce školy Jakuba Hrazdiry. Nutno však podotknout, že ne u všech občanů Cetkovic se tento akt setkal s pochopením a porozuměním. Její tvůrce musel překousnout a přejít mlčením řadu uštěpačných a nepřejícných poznámek. Bohatě nás o tom opět informuje školní kronika, kde se můžeme mimo jiné dočíst: „Nepřízně při stavbě školy a zvláště při pořízení nové školu, zahrady zažil správce školy dost a dost. Boleloť mnohých, že kousek ladem ležícího obecního pozemku proměněn v krásnou lepou zahradu, která jest nyní okrasou školy a celé obce, pro správce školy je však značným přitížením a nikoliv ziskem. Však budiž příkoří odpuštěno a zapomenuto.“ Našli se však i obětaví a poctiví lidé, jako např. předseda místní školní rady Josef Kubín z čp. 45, či starosta obce Josef Dračka, kteří Jakubu Hrazdírovi v jeho dobrém nápadu všemožné pomáhali, podporovali jej a vycházeli mu vstříc. Při této příležitosti je třeba vzpomenout také podpory cetkovické Občanské záložny, která díky poštmistru Františku Vyšinkovi, který v ní zastával funkci kontrolora uvolnila i přes odpor několika občanů na oplocení nové školní zahrady částku 125 2,08 K.

Do dalšího dění cetkovické školy zasáhla velmi bolestně 1. světová válka. V důsledku toho postupně ubývalo žactva ve třídách, protože to muselo nastoupit při polních pracích na místa mužů odvelených do války. Bojovat za nehynoucí slávu habsburské monarchie museli odejít i oba zdejší učitelé. Nejdříve Josef Kincl, pak i Vladislav Šťastný. Ve druhé a třetí třídě muselo být proto zavedeno polodenní vyučování. V posledních letech války byla výuka narušována i do té doby dosud ve vesnici neznámými frontovými nemocemi, uplavicí a tyfem, jimž padlo za oběť i několik zdejších žáků. Na úplavici zemřeli: František Kubín z čp. 6, Josef Špička z čp. 22 a Marie Greplová, střevnímu tyfu padli za oběť žákyně: Zofie Chlupová z čp. 128, Anna Tesařová z čp. 68 a Marie Dokoupilová z čp. 70. Kvůli epidemii musela být na delší dobu několikráte přerušena také školní výuka. Válečnými událostmi byly zasaženy zejména děti ve městech, které trpěly značnou podvýživou, a proto byla v tomto roce uvedena do života lidumilná organizace České srdce. Díky ní trávilo v roce 1918 v Cetkovicích ve zdejších rodinách prázdniny 12 dětí z Moravské Ostravy.

Konečně přišel 28. říjen 1918 a s ním i dlouho očekávaná svoboda a státní samostatnost. Nově změněným mezinárodním i vnitropolitickým podmínkám se musela přizpůsobit i cetkovická škola. V prvních letech po vzniku samostatné ČSR zůstal stav učitelstva stejný jako v letech předválečných. První třídu vyučovala Anna Matoušková, druhou Vladislav Šťastný, třetí Josef Kincl a čtvrtou správce školy Jakub Hrazdira. Jako industriální učitelka působila na škole Marie Kedroutková, náboženství vyučoval František Pavlíček. Ve školním roce 1919/20 bylo do školy zapsáno 220 žáků. Avšak jen velmi těžce překonávali učitelé jejich ledabylý přístup ke školní docházce. Postupně se však tento stav začal díky nově přijatým zákonům měnit a zlepšovaly se také životní podmínky učitelů.

Z velkého množství událostí meziválečného období vyberme alespoň ty nejdůležitější. 8. listopadu 1920 zemřel na tuberkulózu dlouholetý správce cetkovické škoty Edvard Matoušek. Jeho pohřbu se zúčastnilo obrovské množství lidí ze širokého okolí. Byl pohřben na místním hřbitově. 29. ledna 1922 byl zahájen provoz v nově otevřené školní kuchyni. Od této chvíle se v ní zkušebně stravovalo 73 dětí z nemajetných a přespolních rodin. Z nich bylo 14 z Cetkovic, zbytek tvořili žáci ze Světlé a Mořicova dvora. Kuchařkou se stala Filomena Jedličková, která dostávala plat 30 Kč měsíčně. Potraviny byly získávány z darů občanů a prostřednictvím okresní péče o mládež.

Čtrnáctého června 1924 byl podniknut první školní výlet železnicí do Boskovic. Zúčastnilo se ho 50 dětí třetí a čtvrté třídy. 30. září 1924 odešel na zasloužený odpočinek dosavadní řídící učitel Jakub Hrazdíra a novým správcem školy byl jmenován Josef Kincl, který poté v uvedené funkci setrval až do 1. března 1938, kdy ho ve vedení školy vystřídal Miloslav Nechuta. V roce 1927 došlo poprvé v historii školy ke společnému fotografování žáků všech čtyř tříd s jejich třídními učiteli. V té době na škole vyučovali: Anna Matoušková, Marie Kedroutková, Josef Korčák, Ludmila Kafková a Josef Kincl. Škola měla 151 žáků, z nichž bylo 75 chlapců a 76 děvčat.

Dvacátého června 1929 byl podniknut v historii školy první autokarový výlet žactva na hrad Bouzov. Dopravu zajistil nákladním automobilem pouze za režijní náklady Josef Smékal ze Světlé. Od toho roku byla pravidelně pořádána každoročně také dětská divadelní představení. První se konalo 9. března 1929 a jmenovalo se Pro princeznu Svobodu. V dalších letech následovala Princezna Čarokráska Zlatý kruh a další pohádky. V roce 1931 byl ve škole zaveden školní rozhlas. Velkým zážitkem byla pro většinu školáčků 20. února 1934 návštěva kočovného filmového představení, protože velká většina dětí viděla film poprvé ve svém životě.

Do dalšího života cetkovické školy zasáhla v roce 1939 negativně opět nová světová válka. Výuka musela být znovu přizpůsobena válečným podmínkám. 6. března 1939 přichází do školy nový ředitel Bohuslav Prchal, rodák z Jaroměřic u Jevíčka. Vzhledem k tomu, že neměl kde bydlet, musel být dán do provozu znovu služební byt, který jeho předchůdci Jakub Hrazdíra a Josef Kincl nevyužívali, protože bydleli ve vlastních rodinných domcích. Do bytu byla zavedena voda a elektřina, byly položeny nové podlahy, opraveny omítky, z bývalého kabinetu byla zřízena kuchyň a celý byt byl nově vymalován. V době války působili na škole jako učitelé: Jarmila Řezníčkova, Ludmila Heidrichová, Bohuslav Prchal Marie Formánková a Miloslav Nechuta. Po roce 1945 tvořili pedagogický sbor Bohuslav Prchal, Jarmila Bártova - Rezníčková, Josefa Majerová, Antonie Nedomanská. Úplně nové podmínky přinesla do rozvoje cetkovické školy druhá polovina 20. století, kdy se škola postupně změnila v moderní ZDŠ vyhovující po všech stránkách nárokům kladeným na náročnou výuku. Zasloužili se o to nejen všichni její pováleční ředitelé Bedřich Štrébl (1950-1980), E. Zdražilová (1980- 1987), M. Nechutová, J. Kubínová, ale i všichni učitelé, kteří se zde za oněch 55 let ve funkci pedagogů vystřídali. A tak nezbývá, než dát plně za pravdu veršům Pavla a Jaroslava Křičkových, kteří v roce 1971 u příležitosti oslav 170. výročí existence školy v Cetkovicích o ní napsali:

„Jak se za ty časy změnil celý svět!
Ale ona, milá, stará je vždy stejná,
vždycky jará, opatruje pěstí, věčný
mládí květ.
Naše milá školo, Ty jsi světla chrám,
kolik pokolení odchovalas nám!
Jako včelky do květnice z naší
i cizí vesnice, letí k Tobě děti k práci,
zpěvu, hrám.
A ty bzučíš denně jako rozkvetlý sad,
poctivě nás učíš žít a pracovat.

Ti kdož Tebe rádi mají, celý život vzpomínají
a budou Ti stále za vše děkovat,“

V roce 1999-2000 byla provedena oprava školy, náklady činily 3,8 mil. Kč.

Použitá literatura:
Cetkovice včera a dnes, Dagmar Skryjová