Cetkovická fara
Spolu s kostelem sv. Filipa a Jakuba patří k historicky a umělecky nejcennějším
stavbám Cetkovic i budova zdejší fary. Pochází z roku 1762. Původně byla
postavena jako letní sídlo posledního hradišťského opata Pavla Ferdinanda
Václavíka, pod jehož správou se klášter Hradisko u Olomouce stal přední oporou
josefinismu u nás. Avšak ani podpora vládních kruhů jej neuchránila od osudu
mnoha jiných klášterů té doby u nás. 18. srpna 1784 byl klášter zrušen. Jeho
poslední opat Pavel Václavík strávil poslední chvíle svého života na Svatém
Kopečku u Olomouce, kde také 13. listopadu 1784 zemřel. V Cetkovících se dodnes
dochoval jeho erb zdobící vchod do farní budovy, která je vedena v seznamu
nemovitých památek chráněných státní památkovou péčí pod číslem 0422. V horní
části erbu je umístěn kardinálský klobouk se dvěma šňůrami, na každé po šesti
střapcích, jež jsou znakem biskupské hodnosti. Dalším vyjádřením téže hodnosti
je pod kloboukem umístěná biskupská mitra, pod níž je vztyčen dvojitý
cyrilometodějský kříž, který byl znakem moravských církevních hodnostářů. V
dolní části erbu jsou umístěny dva oválné štíty.
Na pravém je svatý Štěpán,
který byl patronem hradišťského kláštera, na levém pohoří s knížecí korunou a
dvěma hvězdami, osobní znak opatů. Přiložená biskupská berla obrácená závitnicí
venkovním směrem značí, že opat měl nad klášterním panstvím suverénní soudní
pravomoc (na rozdíl od berly postavené obráceně, která znamená, že řád' resp.
klášter, byl právně podřízen biskupovi). Písmena PW a AG umístěná po stranách
erbu jsou počátečními písmeny slov Pavel Václavík, abbas gradicensis (opat
hradišťský). Uvnitř fary se nachází několik umělecky cenných památek. Na
schodišti je to obraz Madony se sv. Dominikem, jenž je dílem neznámého autora z
konce 18. století. Další dva umělecky cenné obrazy, pocházející rovněž z dílny
neznámého autora, jsou umístěny ve velkém sále farní budovy. Jedná se o portrét
opata Pavla Vaclavíka z druhé poloviny 18. století a kompozičně bohatě
rozvinutý obraz Glorifikace sv. Linharta z téhož období. Dokladem kvalitní
kamnářské práce druhé poloviny 18. století jsou pak kachlová kamna z doby kolem
roku 1762, jež se rovněž nacházejí ve velkém sále farní budovy. Nejcennější
památkou uloženou v depozitáři fary je stříbrný, bohatě zlacený pozdně
renesanční kalich z roku 1625, který podrobně popsal v roce 1904 ve 21. ročníku
Časopisu vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci František Lipka
následujícími slovy:
"Čas od času podnikám vycházky do okolí svého působiště za účelem
zinventarizování všeho co pamětihodného z minulosti po naše dni se zachovalo.
Často arci řekne se badateli, že snaha jeho, dopátrati se čeho cenného, bude
marná. Tím ovšem nesmí být badatel odstrašen. Podobně vedlo se mi v Cetkovicích
u Jevíčka. Ani v kostele, ani na faře, neshledal jsem ničeho zvláště památného,
zato však v zakristii našel jsem pozoruhodný kus kostelního fondu, totiž vzácný
kalich renesanční A tak přes ujišťování, že kostel nemá nic historicky nebo
umělecky významného, nalézáme přece aspoň zbytek dokumentující kulturní snahy
předků. Doba, kdy cetkovský kalich byl pořizován, byla pro uměleckou tvorbu
nepříznivá. Jest proto tím cennější, ježto se z doby pobělohorské jenom málo
památek podobných zachovalo. Kalich je masivní, ze stříbra, silně zlacený. Jeho
šestistupňová noha má na vnitřní obrubě při okraji vyrytý ozdobnými literami
tento nápis: Léta 1625 za kněze Caspara Konatowského, faraře Czetkowského,
nákladem Wiernych farniku gest sprawen (pořízen). Na spodku je galejka s hojným
prolamováním, pak přechází noha v šestiboký stvol s bohatým rostlinným dekorem
přeneseným jednoduše profilovanou římsou spodněji a po druhé nodem (ořechem)
sličně tepaným. Do stěn stvolu na půdě rýdlem ozdobně řádkovaně poznamenáno pod
ořechem Mana a nad ořechem IHESYS. V ornamentu na ořechu střídá se okřídlená
hlavinka andílčí (6x) s plastickými růžicemi. Kupa kalichu, nahoře lehce
rozšířená, ve spodní části podchycena prolamovaným mřížovím (3 x hlavinka
andílčí s liliovým ornamentem) a nad římsou profilovanou páskou, ozdobena jest
drobnějším ornamentem (dvojího typu, střídavě). Velmi zdařilá ukázka domácí
renesance, nejen koncepcí, ale i pečlivým provedením. « Tolik František Lipka.
o výše citovaném nápisu se zmiňuje na str. 117 Vlastivědy moravské, oddílu
Jevický okres také Benjamin Popelka, který ho však dává do souvislosti se
starou monstrancí, jež se však v současné době již v depozitáři fary nenachází
V tomto případě se bud'jedná o nepřesný popis, nebo monstrance v té době
skutečně existovala a později byla přepracována na kalich, přičemž podstavec
zůstal ponechán v původní podobě. Mohlo jít však také o omyl. Co se týká
samotného kalichu, je ve farní kronice v zápise z roku 1909 uvedena i
následující poznámka. "Stříbrný kalich z roku 1625
sbírkou farníků tetkovských i pro kostel zhotovený byl již velice chatrný
zvláště kuppa a patena, které musely býti notě pořízeny a celý kalich v ohni
znovu pozlacen za 111.40,- K"
Po zrušení hradišťského kláštera se budova zámečku dostala stejně jako celé
bývalé klášterní panství do správy Náboženského fondu, který z ní zřídil faru.
Avšak již v následujícím roce (1785) fara vyhořela, a totéž se opakovalo i v
roce 1818. Prvním stálým cetkovickým duchovním se stal 5. června 1788 již v
úvodní části zmiňovaný Thaddeus Basileus Wallon, který zde poté působil plných
24 let. Jeho dalšími nástupci byli:
Melchior Rozsypal(1812-1823)
Vavřinec Mucha(1824-1828)
Ondřej Růžička(1829-1836)
Antonín Stettner(1836-1856)
Josef Hrbáček(1856-1885)
Josef Kopecký(1885-1896)
Josef Kučera(1896-1912)
František Pavlíček(1912-1924)
František Zřídkaveský(1925-1933)
páter Tuček(1933-1934)
Arnold Zemánek(1934-1957)
Miroslav Čech(1957-1959)
František Blažek(1959-1972)
Rudolf Pazourek(1972-1995)
Karel Slanina (1995-)
Neoddělitelnou součástí náboženského života farnosti bývaly také poutě.
Cetkovická se konala od nepaměti vždy první květnovou neděli. Častá bývala také
procesí do okolních poutních míst. O velikonočním pondělí na Kalvárii do
Jaroměřic, první červencovou neděli do Suchdola u Konice a po 15. květnu bývaly
dvou až třídenní poutě do Křtin nebo do Sloupa. Výjimkou nebyly ani soukromé
poutě do Vranova u Brna, na Hostýn, Svatý Kopeček, do Vambeřic či do Mariazellu
v Rakousku, nebo do francouzských Lourd.V souvislosti s historií farní budovy
nebude zajisté bez zajímavosti se zmínit také o jedné smutné události, ke které
tu došlo za veliké bouřky v roce 1904. Velmi barvitě celou událost vylíčil v
prvním díle Kroniky cetkovické národní školy její tehdejší řídící učitel Edvard
Matoušek.
"Jaro roku 1904 zahájilo svůj příchod několika nádhernými dny, které koncem
března probudily rostlinstvo předčasně k životu. Bylo však bouřlivé Již 5.
dubna Cetkovice měly první vydatnou bouřku a poté bouřilo každý den. Práce
polní zdržely se velmi hojnými dešti a chladem, za kterého pole nemohla
vysychati. Stromoví ovocné, jež na konci března téměř bylo již na rozpuknutí,
odkvetlo teprve ke konci května. Vše kvetlo bohaté, co strom, to kytice. Po
chladném květnu následoval teplý červen s mnohými bouřemi, z nichž jedna stala
se neblaze Cetkovicím památnou. V úterý dne 21. června 1904k večeru přihnaly se
vířivé černé mraky a srojily se nad samou vesnicí Nastala bouře tak prudká, že
podobné nebylo pamětníka. Nepršelo příliš, ale blesk za bleskem šlehal temnotou,
hrom burácel strašně.Při každém zablýsknutí zdálo se, že uhodilo. Najednou,
bylo právě půl desáté na večer jakoby zvláštním kulovým bleskem všecka obloha
se zapálila a hrozná rána třeskla v nejbližším sousedství. Lidé poděšeni
vybíhali, odkud nejdříve oheň vyšlehne. Nehořelo a mysli počaly se utišovať, až
z fary rozlétla se smutná zvěst že děvečka, 22letá Julie Kubínová z Cetkovic
bleskem byla zabita. Uhodilo současně na třech místech do farské střechy a do
komína. Blesk roztříštil u krovu trámy podpůrné, v sále strhl asi třetinu
stropové omítky, přeskočil do ložnice farářovy a sjel po elektrickém vedení
domovního zvonku ke dveřím kuchyně, kde vtom okamžiku, vraceje se ze siné,
octla se zmíněná děvečka se sestrou pana konsistoriálního rady a faráře P.
Josefa Kučery a s jinou příbuznou.Julie Kubínová v osudném okamžiku nejspíše
spolehla se na skobu u zámku při dveřích a zaplatila to životem. Ostatní
obyvatelé fary odnesli příhodu leknutím, ale všichni byli neštěstím zdrceni a
zoufalí Přesmutná byla chvíle, když dostavili se naříkající otec a matka, aby
mrtvou z fary ještě v noci dali odnésti domů. Na mrtvole bylo pozorovati veliké
zážehné rány na hrudi blízko srdce. Lékař ujisti, že smrt nastala okamžitě.
Pohřeb se konal za velikého účastenství teprve 24. června. Týž den (21. červen)
uhodil hrom také do topolu před statkem Aloise Baráka čís. 30 a přeskočiv na
kliku u vrat pozprolítal téměř celé staveni, ale nenadělal větší škody Také
udeřil hrom do silnice mezi domy čp. 41 a 113."
Budova fary prošla několika nákladnými opravami. Zvlášť rozsáhlá byla v roce
1973. Prvořadá pozornost při ní byla věnována výměně oken, která byla v
havarijním stavu. Současně probíhala i oprava fasády budovy a byly natřeny
střešní žlaby. Na hlavní řemeslnické práce získal farní úřad zedníky-důchodce z
Újezdu u Boskovic, s ostatními pracemi vydatně vypomohli brigádnicky farníci.
Náklady na opravu fary si vyžádaly částku 55100 korun, z nichž část (35079.10,-
Kčs) uhradilo církevní oddělení Okresního národního výboru v Blansku. Zatím
poslední opravy proběhly v roce 1998
Použitá literatura:
Cetkovice včera a dnes,
Dagmar Skryjová
